|
Již z titulku je jasné, že jsem zásadně proti. V mém odmítavém postoji vůči raketám nejde v žádném případě o alibistické čecháčkovství, jak odmítaví postoj rádi označují stoupenci americké základny, ale především jde o přesvědčení, že vybudování americké antiraketové základny na území České republiky nebo Polska by velmi zvýšilo riziko nechtěného (možná i chtěného) rozpoutání jaderné světové války.
Jen naprostý naivka by mohl opravdu věřit propagandistickému tvrzení, že by tyto takety bránily „svobodný svět“ proti útoku nepřátelských raket z KLDR nebo Iránu. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by v budoucnu dokázala KLDR nebo Irán ovládnout patřičnou raketovou a jadernou technologii, tak by vedení těchto států takovýchto zbraní použilo pouze v případě jejich vlastního napadení – tj. k SEBEOBRANĚ! Každý, kdo zná obrovskou vojenskou, technologickou a ekonomickou sílu USA velmi dobře ví, že útok na USA by byl totální státní sebevraždou a jsem přesvědčen, že vedení KLDR i Iránské republiky tuto sílu USA velmi dobře zná a proto nemá v plánu dnes ani v budoucnu zaútočit na USA, protože si je dobře vědomo toho, že tím by zničili vlastní zemi – národ.
To však znamená, že k reálnému raketovému útoku na USA může teoreticky dojít pouze tehdy, když vojska USA jako první napadnou Irán nebo KLDR. Při takovém pohledu na daný problém si člověk musí logicky domýšlet, že snad už dnes plánují generálové a politici USA vojenské napadení Iránu či KLDR!!! Záminka se vždycky najde. Připomeňme si Irák.
A tak teprve v případě napadení Iránu má vybudování protiraketové základny daleko od hranic USA svůj vojenský – „skutečně obranný účel“. Nikdo z vojáků totiž nemůže předem zaručit, že by se útočícím raketám a letadlům podařilo zničit 100 % všech iránských raket, a proto už jen hrozba odvetně odpálených – jedné nebo dvou raket s atomovou hlavicí směrem na USA vyžaduje vybudování zde tolik Spojenými státy žádané protiraketové základny.
Pravda o antiraketách však může mít ještě další a to podstatně nebezpečnější variantu. Vybudování „obrany“ proti ruským raketám. Právě tady může teoreticky velmi snadno dojít k situaci, že se americké antirakety bez vědomí naší vlády a parlamentu přemění v rakety útočné. Už vůbec se nechce domýšlet skutečnost, při které by selhala technika nebo lidský činitel a jen minuty by dělily svět od jaderné katastrofy.
Česká televize na ČT2 uvedla v sobotu 19. srpna americký film „13 dní“, ve kterém byla líčena kubánská krize z pozice týmu prezidenta J. F. Kennedyho. V té době měli politici na řešení takovéto krizové situace relativně hodně času. Dnešní situace časové termíny pro rozhodnutí o případné jaderné katastrofě by byly daleko kratší a lidstvo by stálo na pokraji záhuby. Ze zmiňovaného filmu „13 dní“ mimo jiné také vyplývalo, že generálové velice snadno podléhají pokušení učinit pokud možno vše, co by jim zaručilo vítězství, tedy aby co nejrychleji zničili nepřítele. Z historie všech válek je známo mnoho příkladů, které dokazují, že jedním z největších pokušení válečníků všech dob, je provedení překvapivého útoku na nepřítele. Za této „obranné situace“, kterou by politici a propagandisté prezentovali jako preventivní útok, by se obranné protirakety staly nakonec zbraní útočnou.
Ať už je to tak nebo tak, každá další raketa zvyšuje riziko jaderné války a proto bychom my, občané České republiky, ale i obyvatelé Ameriky a dalších zemí celého světa měli odmítnout nové závody ve zbrojení.
Varianta, že by na našem území byl pouze radar a rakety v Polsku, je pouze farizejské kličkování – propaganda politiků a jejich mediálních přisluhovačů, která má oklamat a otupit odpor veřejnosti. Avšak v konečném důsledku je i samotná radarová základna stejně protimírová jako, původní kombinace kompletní protiraketové základny včetně radaru.
Jan Teplík,
Planá
|