Václav Svatek: Těžký sen současného premiéra

Mocenskými tahanicemi se sociální demokracií, jmenovitě s jejím předsedou J. Paroubkem, se premiér M. Topolánek cítí už být velmi unaven. Nemalou starost mu dělají i komunisté, se kterými si i přes „státnické“ rozhodnutí letošního listopadového kongresu ODS, stále neví rady. Pronásleduje ho otázka, jak to s nimi nejlépe udělat, aby jeho strana a tedy i on, neztratili pověst demokratů. Věc je o to složitější, že celá řada členů jeho strany, včetně nejvyšších stranických špiček, má nejenom rodinné vazby na bývalou KSČ, ale někteří byli jejími členy, ba i funkcionáři. Zdůvodňovat to jejich tehdejší pomýleností by nejspíše na veřejnosti neuspělo a svět by se nám s největší pravděpodobností asi smál. A přidají-li se k tomu starosti typu rodinného, tak aby se jeden z toho všeho pomalu zbláznil, říkal si pro sebe premiér.

Nelze se proto divit, že když ulehne večer do postele, dlouho nemůže usnout a když už usne, tak ho pronásledují těžké sny. Nejinak tomu bylo i jednoho pozdního večera na konci měsíce listopadu, kdy ho stále pronásledovala stará hamletovská otázka: „Být či nebýt premiérem, konat či nekonat předčasné parlamentní volby, to je oč tu běží“. Následovala pak obava, že i když se mu nakonec podaří překlenout překážky, nebude stejně vědět, jak nejlépe postupovat dál. S touto poslední chmurnou myšlenkou upadl do neklidného spánku.

Zdálo se mu, že hodiny na vzdálené kostelní věži odbíjejí půlnoc. A právě po jejich posledním úderu k němu přistoupila jakási nejasná tajemná postava, která mu říkala: „Dobře vím synku, co tě trápí, ale zdalipak znáš, co znamená latinská věta „historia magistra vitae“? „Samozřejmě, že znám. Historie je učitelkou života“, odpověděl Topolánek. „No vidíš, že něco víš, ale ty se podle toho nechováš! Vzpomeň jen, jak jsme obdobné problémy řešili my a není tomu tak dávno. Všechno přece už tady bylo. A tak stejně hochu, nic nového nevymyslíš. Proto: opraš staré fráze, převlékni je do kabátu, který se právě nosí a prezentuj je v novém velkém stylu. Podívej se na Paroubka! To je přece „číman“! Ten umí naslouchat šepotu mas, zvláště tomu hospodskému. A jaké pak dělá divy. Premiér na to zareagoval slovy: „Víte, jak rád bych šel v intencích svého bratra za velkou louží? Rychleji a rychleji ke světlým zítřkům? Ale stále mně to nějak nejde. Brzdí mě ti proklatí „komouši“ a část neadaptabilních „socanů“. A proto musím s nimi něco udělat. Ještě, že mám zatím za sebou státotvorné Kasalovy lidovce a Bursíkovy zelené. Nelze ale vyloučit, že oba by mohli být nahrazeni ve svých funkcích. Kasal Čunkem a Bursík Pávkem. To by byla hrůza! Kdyby černí zešedli a zelení zrůžověli. Na to nelze ani pomyslet!“

„Ty zvláště dobře víš, Mirku“, ozvala se tajemná postava, „že nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně, což platí nejenom pro život, ale i politiku. Musíš prostě jednat, rychle jednat a mít při tom na paměti, že promarněné okamžiky, jak v životě tak v politice, se nikdy nenavracejí.“ Na chvíli se rozhostilo hrobové ticho, které premiér přerušil otázkou: „Tak co mám dělat? Poraďte!“ „Dobře. Tak tedy poslouchej!“ - odpověděla na Topolánkovu žádost tajemná postava.

„Nezapomeň, že tvoje síla je v rychlosti jednání. Musíš vytvořit jakousi analogii dřívější Národní fronty. Samozřejmě bez komunistů, neboť ti jsou pro vás, demokraty, novodobým třídním nepřítelem. Právě teď je pro jejich diskreditaci ta správná doba.

Novodobou obdobu Národní fronty nazveš např. termínem „Demokratický svaz“ a zdůrazníš, že je to politický výraz pro svazek občanů měst a venkova vedený tvojí stranou, tedy ODS. Musíš to však také prosadit do ústavy, aby to v ní bylo pevně zakotveno, obdobně jako byl zakotven článek 6 v bývalé ústavě tehdejší ČSSR. Vysvětlíš, že „Demokratický svaz“ je zákonitě výrazem jednoty základních národních a mezinárodních zájmů občanů českého národa a všech národností české republiky, sdružení politických stran, společenských organizací a základna demokracie České republiky. Nezapomeň připomenout, že hlavním úkolem „Demokratického svazu“ je sjednocovat a koordinovat všeobecnou politickou aktivitu českých občanů, příslušníků všech skupin a společenských vrstev, sdružených ve společenských organizacích a demokratických politických stranách (samozřejmě s výjimkou nedemokratické KSČM) i politicky a zájmově neorganizovaných v souladu s programem a usneseními ODS. Důležitou je rovněž prezentace, že „Demokratický svaz“ se historicky vyvinul ze spolupráce protikomunistických a vlasteneckých sil typu bratří Mašínů v národně osvobozovacím zápase Čechů v období komunistické totality a stal se základem spolupráce demokratických politických stran a hnutí v období po listopadovém kongresu ODS v roce 2006. Účelné je akcentovat, že ODS chápe „Demokratický svaz“ jako masový svazek těch demokratických sil, které se zapojily takřka po dvaceti letech do společného boje proti komunistickým uchvatitelům. Rozhodně taktické by bylo i uvést, že politika „Demokratického svazu“ pod vedením ODS bude směřovat k upevnění jednoty lidu, jeho zapojení do politické, hospodářské a kulturní aktivity v období od přerůstání sametové revoluce k občanské společnosti a povede k postupnému izolování komunistů, což vytváří předpoklad pro pokojné prohlubování demokratického procesu. Nezapomeň však, že rozhodně nejdůležitější je pak prezentace, že „Demokratický svaz“ upevňuje demokratický charakter všech jeho účastníků, kteří plně uznávají vedoucí roli ODS v „Demokratickém svazu“. Připomeň, že výhledově pak musí „Demokratický svaz“ sehrát významnou úlohu při získávání co nejširších vrstev občanů pro budování demokratické občanské společnosti. Koordinačními orgány „Demokratického svazu“ na všech stupních by pak měly být výbory „Demokratického svazu“ vytvářené na delegačním principu a to jak v horizontální rovině tak i delegací nižších výborů „Demokratického svazu“ do výborů vyšších. A tak teď už zbývá jenom upřesnit kdy a kde byl „Demokratický svaz“ založen a určit jeho předsedu.“

V tuto chvíli přerušil M. Topolánek tajemnou postavu otázkou: „ A co s těmi komunisty?“

Tajemná postava odpověděla: „Ty jsi nepoučitelný ogar! Musíš přece všude prezentovat, že v „Demokratickém svazu“ mohou být všechny české demokratické politické strany a společenské organizace, samozřejmě s výjimkou nedemokratických komunistů. Uvědom si konečně, že mimo „Demokratický svaz“ nebude moci působit žádná politická strana či organizace, jež se chce podílet na politickém a veřejném životě v ČR, což se týká především komunistů.

No vidíš, Mirku, a je vymalováno!“ V témže okamžiku hodiny odbily hodinu po půlnoci a tajemná postava se začala vytrácet. Premiér už jen jako z dálky zaslechl její šeptající hlas: „Tak zase někdy příště. A teď konej!“ M. Topolánek jakoby na okamžik zahlédl až do této doby zastřenou tvář – kulatý usměvavý obličej s moudrýma očima spokojeně pobafávající z lulky – že by to byl svatý Mikuláš? A co bylo dál? Nechme se překvapit, nechť si každý svůj úsudek udělá sám. Připomíná-li pak tento sen něco někomu, tak upozorňuji, že se jedná o podobnost čistě náhodnou.

Ing. Václav Svatek, člen ÚV KSČM