|
V duchu šíření myšlenek nenávisti a v souladu s vlastní neschopností části politiků řešit skutečné problémy současnosti je zřizována komise pro posouzení ústavnosti KSČM. Silně konzervativní půda Senátu umožňuje sestavení ideologického reliktu, který má vytvářet podmínky pro politickou normalizaci společnosti ve jménu pravicových dogmat. Nikoho asi nepřekvapuje, že kandidátem na předsedu této komise je současný senátor a bývalý cestovatel po SSSR J. Štětina. Právě zkušenosti, které načerpal počátkem sedmdesátých let, kdy se plavil po sibiřských řekách na pogumovaném člunu Matylda, mají být asi základem jeho demokratického pohledu na věc. Není pozadu ani se vztahem k symbolům tehdejší doby. Každá jeho cesta byla orámována logem Komsomolské pravdy, svazácké Mladé fronty a nebo
Světa v obrazech. Tedy tiskovin, kterým dnešní pravice přičítá morální devastaci předlistopadové společnosti a jiné “nemravnosti“. Otazníky může vyvolat snad jen to, jak se mohl J. Štětina pohybovat v místech, která byla zapovězena mnoha domácím a kde bez náležité ,,bumážky“ byl pohyb nemyslitelný?
Zatímco mnoho našich občanů ve stejné době vstřebávalo důsledky operace “Dunaj“ – tedy vstupu vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 do ČSSR, tak J. Štětina na základě povolení Ministerstva vnitra a Pohraničních vojsk SSSR fotil a psal na vzdálených sibiřských pláních. Nový politický profil si současný přední antikomunista a senátor Štětina začal budovat na konci období Gorbačovovy přestavby. S příchodem kapitalismu se přeorientoval do role selektivního novináře, kterému jde hlavně o prosazování lidských práv podle amerického návodu. V praxi to znamená vedení verbálních útoků s využitím všech prvků vměšování se do vnitřních záležitostí cizích států a nebo nevybíravé osočování vůči reprezentantům levice ve vlastní zemi
Diferencovaně vnímá projevy militantního násilí. Je-li násilí šířeno ve jménu expanzní a imperiální politiky USA, tak je schopen mlčet. Jeho osobnost se nijak nebouřila proti válečným zločinům NATO v Iráku, Jugoslávii a Afghánistánu. Maximum razance však vložil do kritiky operací jednotek Ruské armády v Čečensku. Mediálně působil více jako arbitr čečenských separatistů, než jako nezávislý novinář.
Měřit všem stejným metrem, to je pro pravicového lidumila jeho kvalit asi nadstandardní vlastnost. Během letošní návštěvy ruského presidenta v ČR se nechal slyšet, že opustí budovu horní komory parlamentu, pokud tam V. Putin vstoupí. Takový přístup neprojevuje ani G. Bush a nikdo z šéfů států NATO. Kde se vzal Štětinův odpor ke všemu - co pochází z “velké“ země? Co jej přivádí až k hysterickým výstupům proti KSČM? Jeho osobnost si zřejmě zvykla na pocit sebestřednosti a potřebu být v každém režimu “in“. Ke zviditelňování své osoby si po listopadu 1989 vybral politickou scénu. Za slušný senátorský plat hlásá poplašné zprávy o komunistickém nebezpečí. Bez ohledu na jasnou definici slova demokracie a bez respektování vůle voličů navrhuje zakázat KSČM. Vrcholem kariéry této rozpačité postavy má být předsednictví v komisi, která si osvojuje právo posoudit, zda KSČM dodržuje zákon o sdružování v politických stranách a je v souladu s ústavou.
Musí to být s onou českou demokracií hodně na štíru, když členové politických stran chtějí lustrovat jinou legitimní politickou stranu a posuzovat její ústavnost, která vychází z respektování volebních výsledků. Chtějí tím snad znesvéprávnit i voliče KSČM? Po létech šíření tunelářského kapitalismu a všudypřítomných mafiánských praktik jde o neospravedlnitelný útok na pilíře demokratického pluralitního systému. Takové počínání vzbuzuje silné obavy v řadách normálně uvažujících lidí. Zakazování komunistů v minulosti bylo totiž vždy provázeno nástupem extrémní hnědé pravice k moci.
Nemálo krve komunistů bylo prolito při střetu s fašismem za druhé světové války a nebo během existence junty v Chile. Krev těchto lidí nemůže být znevažována žádnou politickou karikaturou. Žádný mandát z voleb neopravňuje nikoho k uplatňování pseudomorálky zabalené do vzletných slov o demokracii a svobodě. Svoboda nesmí být uplatňována na úkor většiny a nesmí být šířena gangsterskými prostředky. Imperialismus se v celé své historii nedokázal prosadit jinak, než agresivními projevy a politickou demagogií. Stejnou demagogií, kterou šíří senátor Štětina.
Stanislav Mackovík
|