Václav Svatek: Tribun ruského lidu: Nikolaj Alexejevič Někrasov

Účelem dnešního zamyšlení je přiblížit našemu čtenáři člověka, o kterém se dnes už u nás příliš nemluví, ba jako by se na něho snad účelově chtělo zapomenout.

10. prosince t. r. je tomu už 185 let, kdy se narodil jeden z nejvýznamnějších ruských básníků a prozaiků světového jména Nikolaj Alexejevič Někrasov. Na počátek jeho životní dráhy měla nemalý vliv matka, která byla vždy pro něho vzorem šlechetnosti, na rozdíl od otce, hrubého a nevzdělaného carského důstojníka. Vřelou lásku k matce dokumentují i první básníkovy verše věnované právě jí, na kterou nezapomínal po celý život. Na nátlak otce studoval N. A. Někrasov na vojenském učilišti v Petrohradu. Když se však svévolně zapsal na universitu, otec ho odmítl finančně podporovat. N. A. Někrasov se postavil na „vlastní nohy“ a živil se jako novinář a spisovatel. S pomocí svých přátel vydal v roce 1840 svoji první sbírku básní „Touhy a zvuky“, která měla epigonský charakter. Na obálce místo jména autora byla pouze dvě velká písmena „N“.

Miroslav Starý: Vítězové voleb

Miroslav Starý: Vánoce, vánoce, přicházejí...

Možná si řeknete, jak u koho nebo, že autor výroku je jistě výjimkou, když slýcháme výsledky zasvěcených předvánočních průzkumů o tom, jak průměrná rodina utratí na Vánoce za dárky 60 až 100 tisíc korun (jak který průzkum).

Jan Teplík: Ne antiraketám- ano míru!

Jen naprostý naivka by mohl opravdu věřit propagandistickému tvrzení, že by tyto takety bránily „svobodný svět“ proti útoku nepřátelských raket z KLDR nebo Iránu. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by v budoucnu dokázala KLDR nebo Irán ovládnout patřičnou raketovou a jadernou technologii, tak by vedení těchto států takovýchto zbraní použilo pouze v případě jejich vlastního napadení – tj. k SEBEOBRANĚ!

Slušnost a ODS? Aneb: Kam se hrabala KSČ!

-rek-

Stanislav Mackovík: Politická nenávist

Světa v obrazech. Tedy tiskovin, kterým dnešní pravice přičítá morální devastaci předlistopadové společnosti a jiné “nemravnosti“. Otazníky může vyvolat snad jen to, jak se mohl J. Štětina pohybovat v místech, která byla zapovězena mnoha domácím a kde bez náležité ,,bumážky“ byl pohyb nemyslitelný?

Václav Svatek: Prorok ruské revoluce- F. M. Dostojevskij

Účelem dnešního zamyšlení pak není nic jiného, než připomenout tohoto velikána, který má rozhodně co říci i dnes – v prvním desetiletí 21. století. Není žádným tajemstvím, že Dostojevského dílo proniklo do Čech už v polovině 19. století. Zásluhu na tom měli především K. H. Borovský, V. Hálek, J. Neruda, J. S. Machar, V. Mrštík a později pak T. G. Masaryk a F. X. Šalda. Při této příležitosti je třeba připomenout, že to byl právě T. G. M., na kterého Dostojevkij působil jako nikdo jiný, i když se v podstatných otázkách od něho zásadně liší. Nelze rovněž nevzpomenout F. Kautmanna, který podrobně popisuje boj o Dostojevského u nás, jakož i hudební skladatele L. Janáčka a O. Jeremiáše, kteří Dostojevského dílo zhudebnili. První pak operou Z mrtvého domu, druhý operou Bratři Karamazovi.

Stanislav Mackovík: Nebezpečná realita

Bez ohledu na oficiální název a proklamované zaměření úřadu, není možné přehlédnout jasná fakta. Ta fakta totiž ukazují na systémová selhání, která jsou založena především na hledání nebezpečí všude okolo, jen ne uvnitř vlastní struktury. Zásada “nikomu nevěř a nic není tak, jak vypadá“ se aplikuje pouze na vnější svět špiclování a donášení. Celá řada průšvihů spojených s Národním bezpečnostním úřadem vypovídá spíše o jeho nebezpečnosti, než o jeho spolehlivosti a profesionální zdatnosti. Národní bezpečnostní úřad přichází do styku s těmi nejutajovanějšími informacemi.

Klaus perlil v Mimoni

-mis-

Václav Svatek: Čím více poznávám západní civilizaci, tím raději mám ty druhé

V úvodu svého zamyšlení si dovolím předeslat, že jeho dnešní název není ničím jiným, než analogií známého výroku Jana Masaryka – „Čím více poznávám Slovany, tím mám raději Dánové“ vysloveného před více než padesáti lety. Jeho myšlenka pak v různých paralelách přetrvala až do dneška, kdy na své aktuálnosti rozhodně nic neztrácí. Nelze nevidět, že obdobně jako tomu bylo před více než půlstoletím u Jana Masaryka, dochází i dnes u mnoha lidí k rozčarování, deziluzi a skepsi z toho, co se okolo nás děje. Jakoby v tom negativním slova smyslu před našimi zraky znovu defilovala slova písně Voskovce a Wericha z divadelní hry Těžká Barbora - „… lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat…“.

Vidina „zlatého telete“ mezi lidmi dělá „pravé divy“. Mnozí jedinci jsou pro její realizaci schopni udělat cokoliv i v tom negativním slova smyslu. Padají veškeré morální a etické zábrany a mnozí z nás přestávají být v takové chvíli dokonce vůbec lidmi. Vytratila se úcta člověka k člověku a byla nahrazena bezohledností a hulvátstvím v tom nejširším slova smyslu. 

Antikomunismus je pravicový extrémismus

Stanislav Mackovík: Kapitalismus je cesta odnikud nikam

Stanislav Mackovík: Modrá šance není dobrá

Miroslav Starý: Proč nejsou osobnosti?

Přečetl jsem si článek V. Věrteláře v Haló novinách z 31. 8. „Krize osobností na politické scéně ČR“. Téměř současně mě vyděsil soubor fotografií uvažované Topolánkovy vlády. Když si jeden představí, že i takoví „neumětelové“ a „neschopníci“ by nám mohli vládnout, jde jednomu až mráz po zádech…

A tak jsem se rozvzpomněl na nedávný rozhovor s jistou novinářkou nikoliv komunistického nebo KSČM nakloněného tisku, ve kterém jsme hledali ve slušně vedené diskusi (jak to má také být) příčiny toho, že ve veřejném a politickém životě je skutečně výrazný nedostatek schopných lidí a osobností. Jinak řečeno, že nejsou téměř vůbec. Ještě jinak řečeno jsou tam stále stejní a vesměs nestojí za nic. A na tom jsme se, prosím, naprosto shodli.

Václav Svatek: Memento jménem Norimberk

Stanislav Mackovík: Ve jménu impéria

Michal Pražák: Američanům se líbila Libavá, a co nám?

Jak jistě všichni víme, ať už chceme nebo nechceme, USA se rozhoduje, kde postavit protiraketovou základnu či „jenom“ speciální protiraketový radar a vybírá mezi ČR a Polskem. Dle nedávných informací se jim nejvíce líbil vojenský prostor v Libavé a hodlají požádat naši vládu o zapojení Česka do programu „protiraketové ochrany“ nebo jak tomu říkají. Požádá ovšem někdo také nás, občany? Protože chce-li se nám sem „nakvartýrovat“ armáda cizího státu, byť „spojeneckého“, týká se to nás všech a my všichni bychom do toho měli mít šanci promluvit a říci své ANO nebo NE. Osobně říkám NE, nevidím totiž v přítomnosti základny jedinou výhodu, co by stála za zmínku.

Říká se, že základna zaměstná naše lidi. Ano, to by byla jediná malá výhoda. Ovšem i jídlo a všechny potřebné věci si budou Američané vozit z USA. Že by nám nevěřili a báli se zde si nakoupit jídlo, aby se je nějaký diverzant nepokusil otrávit? Tedy naši obchodníci a jiné firmy ostrouhají, vše si Američané přivezou a budou vozit vlastní.

Říká se, že budeme „pod ochranou“. Omyl. Přítomnost základny spíše zaujme nepřátele a různé teroristické organizace, které doteď ani nevěděly, kde nějaká ČR leží, popřípadě se myšlenkami na útok na nás ani nezabývaly. Útok na jakýsi malý stát by se jim nevyplatil. Ovšem útok na malý stát, kde je americká základna, to už by jim mohlo stát za pokus. A jestli tohle riziko vládě nevadí, mně tedy ano.

Stanislav Mackovík: Legitimní obrana

Imperialisté a jejich přisluhovači označují vládnutí prezidenta Hugo Chaveze za autoritářské.

Chavez po svém zvolení dal jasně najevo, že Venezuela nebude pokračovat v pravicové politice a nebude se podřizovat diktátu zahraničního kapitálu. Projevem americké nabubřelosti a ješitnosti se pak stalo vyhlášení embarga na dodávky vojenského materiálu do Venezuely. Tímto embargem mělo být především “uzemněno“ venezuelské letectvo, které během předcházejících let za pravicových vlád zavedlo do výzbroje americké letouny F-16, ale také francouzské Mirage. President Chavez se rozhodl situaci řešit radikálním krokem, který má zajistit suverení postavení jeho země. Země, jejíž ropné rezervy ve výši 79,7 miliard barelů ji řadí na sedmou příčku na světě. Americké letouny mají být nahrazeny stroji vyrobenými v Rusku a nesoucími označení Su-30MK2. Smlouva o jejich nákupu byla podepsána a celkem bude dodáno 24 dvoumístných Suchojů. Vrtulníkové letectvo získá díky uzavřenému kontraktu celkem 54 nových vrtulníků typu Mi-26, Mi-17 a Mi-35. Vrtulníky pocházejí z konstrukční kanceláře, která nese jméno legendárního konstruktéra M.L. Mila. Jak bojové letouny, tak i vrtulníky patří ve své kategorii ke světové špičce. Stroj Su-30 konstrukcí navazuje na letoun Su-27, který byl zaváděn v polovině osmdesátých let k leteckým útvarům v tehdejším SSSR.

Zdeněk Ludka: Bitva u Stalingradu - bitva století

Dvě stě dní a dvě stě dlouhých nocí bojovali občané Stalingradu proti přesile fašistických elitních vojsk.

V době od 7. července 1942, kdy bylo prakticky obklíčeno a uzavřeno město Stalingrad až do prolomení obklíčení 62. armádou dne 2. února 1943. Hrdinství, vůle a odhodlání zvítězit nad nepřítelem dokazují i dokumenty ve stalingradském muzeu. Několik příkladů za všechny a zde podotýkám, že vstup do Komunistické strany Sovětského svazu se neděl pouze z politické orientace, ale i z přesvědčení a vlasteneckého cítění sovětských lidí.

Vojín z útvaru majora Talakvadze napsal do své žádosti: „Do posledního dechu budu držet zbraň v rukou. Ujišťuji stranickou organizaci, že svěřeným mě samopalem budu přesně pobíjet nepřítele. Prosím, abyste mě přijali do svých řad.“ Nebo jen prostě „Chci být komunistou a v případě mé smrti chci zemřít jako komunista.“ Přihlášky do komunistické strany tito vojáci nepodávali v týlu a v bezpečí, ale pár minut před vyražením do útoku, který byl pro mnohé také útokem posledním.

Michal Pražák: Policejní prezident, silniční zákon a nebezpečný precedens

Jaký že to precedens? Ústava ČR zaručuje občanům rovnost před zákonem a ochranu před nepřiměřeně tvrdými tresty. A pokud by dostačujícím trestem pro policejního prezidenta za jeho šňůru přestupků byla ústní důtka od ministra vnitra, byl by jakýkoliv tvrdší trest pro kohokoliv jiného porušením ústavního práva na rovnost před zákonem. Neboli nebude-li policejní prezident spravedlivě potrestán, stát si velmi pravděpodobně zadělá na další ostudu ve Štrasburku. Stačilo by, aby se jakýkoliv potrestaný řidič obrátil do Štrasburku se žádostí o odškodné za nepřiměřeně tvrdý trest a doložil, za co že byl policejní prezident potrestán jen ústní výtkou. Nejsem právník, ale tohle by velmi pravděpodobně dotyčný řidič vyhrál.

Stanislav Mackovík: Rakety

V hlavách amerických mírotvůrců se zrodil nápad, který oslovuje i některé politiky v ČR. Jde o případné rozmístění amerických raketových systémů na našem území. Pod záminkou zajištění národní bezpečnosti se klidně může stát, že zde bude vybudována vojenská základna strategického významu, která ovlivní rovnováhu sil v Evropě. Rovnováha tím vezme za své a svět se stane ještě nebezpečnějším. Při americkém způsobu chápání materiálních hodnot a metodách, jenž Američané používají při prosazování svého snu, se v takovém případě dočkáme jen zostření mezinárodních vztahů.

Nato ukazuje stále více svoji pravou agresivní a útočnou tvář. V posledních letech narůstá počet konfliktů vedených ve jménu imperiální kolonizace světa. Bezpečnostní politika zemí bývalého socialistického bloku je v současnosti orientována na plnění požadavků Washingtonu a to na úkor oprávněného zájmu většiny vlastních občanů.

Miroslav Starý: Schováš se v dešti pod děravý deštník?

Americké obranné systémy jsou dvojí: Radarový a raketový. To, co chtějí umístit Američané u nás (případně v Polsku) jsou rakety.

Dnešní mezikontinentální balistické rakety či rakety dlouhého doletu jsou schopny nést i deset jaderných hlavic. Létají v kosmických výškách, kde jsou nezasažitelné. V určité části jejich letu se oddělí jaderné hlavice a ty se pak samy navádějí na stanovené pozemní nebo jiné cíle. Úlohou raketové „protijaderné“ základny je tyto hlavice zasáhnout a zlikvidovat. Otázkou je v jaké výši a jaké bude mít tento jaderný výbuch, i když ve velké výšce, následky v podobě záření a jaderného spadu (prachové částice, déšť, atd.).

Moderní rakety dlouhého doletu ovšem s touto „obranou“ počítají. Jejich jaderné hlavice se navádějí na stanovené cíle nikoliv přímo, ale komplikovanými křivolakými trasami v různých výškách a raketová obrana včetně současné americké je nezasáhne.

Plánem válčící strany je zasáhnout co nejdříve strategická místa protivníka a tak ho oslabit. Raketová protijaderná základna je nepochybně takovým cílem.

Stanislav Mackovík: Mafiánský kapitalismus

Václav Svatek: Pro co a pro koho?

To bylo radosti a slávy, když v roce 1993 představitel OOP J. Arafat podepsal s izraelským ministerským předsedou J. Rabinem mírovou smlouvu, za což následně pak v roce 1994 obdrželi oba jmenovaní Nobelovu cenu míru. Tu cenu, po které tolik marně touží „sběratel“ řádů a vyznamenání náš exprezident V. Havel. Vše připomínalo rok 1979, kdy obdobně tehdejší předseda izraelské vlády M. Begin spolu s egyptským prezidentem A. Sadatem obdrželi rovněž tuto cenu za nastoupený mírový proces na Blízkém východě, jehož vyvrcholením byly známé campdavidské smlouvy z roku 1978.

Přes obrovské naděje prostých lidí, že už konečně jednou provždy skončí vraždění na Blízkém východě, se opak stal pravdou. Klid a mír v této oblasti se tak, jako tomu bylo v minulosti, opět někomu nelíbil. Bylo proto logické, že aktéři tohoto procesu museli být odstraněni. To se týkalo jak Begina a Sadata, tak i Arafata a Rabina. Nejprve byl v roce 1981 zavražděn islámskými extrémisty A. Sadat, údajně proto, že opustil Násirovu linii socialistické orientace Egypta a přimkl se k USA. Dva roky nato, v roce 1983, abdikoval ze všech svých funkcí M. Begin, údajně ze zdravotních důvodů a po devíti letech umírá. Obdobně tomu bylo i v případě „nobelistů“ J. Rabina a J. Arafata. Prvního z nich nezavraždil islámista, ale židovský extrémista a druhý pak zemřel za podivných okolností, které dodnes nebyly řádně vysvětleny.

Václav Svatek: „Neocordon Sanitaire!“

140. výročí bitvy

Václav Svatek: K. H. Borovský- hvězda, která nesmí zhasnout

V červenci tohoto roku uplyne již 150 let od smrti našeho významného básníka, novináře a politika, Karla Havlíčka Borovského. Nesporným faktem zůstává, že tento beze sporu český velikán, obrazně řečeno hvězda na našem politickém a kulturním nebi, se nesmazatelně zapsal zlatým písmem do historie českého národa.

Tento inteligentní a nebojácný člověk se nebál zastrašování a trestů a za pomoci svého umění vládnout slovy psal jen to, co si opravdu myslel. Svého umění dokázal využít k útokům na věci, se kterými z hloubi duše nesouhlasil a nesouhlasila s nimi ani většina ostatních lidí jen s tím rozdílem, že málokdo z nich se dovedl ozvat. Za svoji osobitou kritiku byl tehdejším režimem perzekuován, což mu přineslo i vážné onemocnění, kterému nakonec podlehl. Pro svoji neohroženost, přímost a opravdovou lásku ke svému národu byl dlouhá léta uctíván i jako novodobý český mučedník, což se dnes „nenosí“!.

Stanislav Mackovík: Po volbách

Miroslav Starý: Popularita a přízeň

Řada jednotlivců i firem usiluje o přízeň zákazníků nebo i jiných přívrženců, obecně možno říci konzumentů. I poslech populární hudby, návštěva divadla, jiné kultury nebo třeba i fotbalu je v jistém slova smyslu možno brát také jako konzumaci.

Pokud jde o konzumaci materiální, prodej jakéhokoliv zboží a podobně, docela bych si rozmýšlel opírat zisk této přízně o veřejné projevy sympatií k jakékoliv politické straně.

Konkrétně: Být hospodským nikoliv honosného zařízení pro horních deset tisíc, určitě bych veřejně nesděloval národu, že volím ODS, protože její stabilní zbohatlický voličský kádr mi jistě konzumaci nezvedne. A je dost pravděpodobné, že z těch dalších štamgastů mi v důsledku neplnění volebních slibů, řekněme rovnou volebního podvádění, další hosté ubudou, což není pro rozvoj „kšeftu“ žádoucí. Snad jedinou výjimkou by mohlo být, kdyby mi ona strana poskytla štědrý sponzorský dar. Ovšem peníze se minou. I ty předvolební, poskytnuté za předvolební reklamu a další za 4 roky už mohou přijít příliš pozdě ….

Václav Svatek: Divide et impera! Rozděl a panuj!

Ať už je tato latinská formulace imperialistické politiky, i když pro antiku není doložena, připisována komukoliv, jako např. francouzskému králi Ludvíku XI. či italskému teoretikovi Nikolovi Machiavellimu, zůstává skutečností, že je aktuální i dnes, v prvém desetiletí 21. století – třetího tisíciletí.

Je všeobecně známo, že uvedený princip našel praktické uplatnění už v římské zahraniční politice a jako červená nit se táhl dějinami lidstva, aby své dokonalosti dosáhl v kolonizační praxi Velké Británie. V současné době se pak stal dominantou zahraničně politické koncepce USA a jejích satelitů. Není žádným tajemstvím, že pro USA se stal základní metodou, kterak dosáhnout předurčených cílů, pokud na cestě k jejich dosažení stojí nějaké překážky.

Proč není Mackovík v parlamentu?

Miroslav Starý: Paroubek řekl pravdu

Jestliže se pan Paroubek vyjádřil o volební kampani, jako ráně demokracii, souhlasím s ním. Na druhé straně mě rozesmál zpěvák Maxa, který volil ODS s její korupční kampaní, aby zabránil korupci. Dosud jsme jen slýchávali zkazky, že jakýsi zaměstnavatel požadoval po svých zaměstnancích hlasovací lístky jisté strany, zejména KSČM, aby se ujistil, že „jeho“ lidé nevolili např. komunisty. Poslední volební kampaň ODS už úplatkářství a korupci užívala zcela otevřeně. Pivo za hlasovací lístek ČSSD, za KSČM 2 piva, atd. Konkrétně prodejna MITA na Mírové ul. v Mimoni nabízela slevy 5 % za hlasovací lístek ČSSD, 5 % za lístek KSČM, celkem 10 %.

Provozovatel a majitel se tím dle mého názoru dopustil porušení minimálně dvou ustanovení Ústavy ČR – Listiny základních práv a svobod o rovných podmínkách politické soutěže, vedle naplnění skutkové postaty trestných činů úplatkářství a korupce (aspoň doufám, že dosud trestné jsou).

Nové volby? Těžko... Budeme zase za blbce?

-GSDr-

Jaroslav Růžička: Nakopnout správným směrem

Asi 13 %, toť nečekaný výsledek. Na rozdíl od svých optimistických prarodičů jsem tipoval prodad (staří voliči odcházejí, mladí už nás nevolí) ale tak o 3 % ne o šest.

Jak k tomu mohlo dojít? Příčin je několik. Za mnohé nemůžeme, často je vina na nás samotných. Nepřízeň médií i antikomunistický výklad v hodinách dějepisu nezměníme, to ale nic nemění na špatné realizaci předvolební kampaně, kterou lze považovat za přirozený následek špatného fungování strany samotné.

Co se nejen mě na celé kampani nepáčilo? Na rozdíl od jiných komsomolců souhlasím s tím, aby se tvorba plakátů apod. materiálů zadávala profesionálním agenturám. (Ale snad ne nám nepřátelským – pozn.red.) Musíme přiznat, že lidé dělající v reklamě jsou odborníky a podle toho letošní plakáty i vypadaly (když opomenu ty s fotkami kandidátů) relativně dobře. Kámen úrazů nastává v jejich prezentaci na veřejnosti. Materiály se dovezou na OV a tam často také končí.

Odposlechu netřeba

-rek-

Miroslav Starý: Jsme národem negramotných imbecilů?

Příklad 1. KOUPÍM JACHTU Nedávno běžela na jisté rozhlasové stanici otázka dne, která se vztahovala k minulosti a komunistům. Jak také jinak před volbami, když z komunistů mají mnozí plné trenky? Je třeba je soustavně znemožňovat. V duchu záměru režie se ozval posluchač asi takto: „Za minulého režimu to nestálo za nic. Lidé nemohli cestovat do ciziny, nemohli si koupit třeba vrtulník nebo jachtu. Dnes mohu jet kam chci, mohu si koupit vrtulník, mohu si koupit jachtu. Mám 14 tisíc měsíčně a jsem šťastný.“

Pochopil jsem volajícího, že může být šťastný, protože má 14 tisíc měsíčně a tedy i práci. Když pominu 15 % lidí v našem okrese bez práce, znám jich dost, včetně mne, jejichž plat je nižší.

Miroslav Starý: Jak to vidíme my

Hrubost a sprostota volební kampaně mnohých, nesmyslnost argumentů v nás vyvolává dojem, že hlavním cílem kampaně je odradit voliče i ty voliče, kteří k volbám chodili, aby šli letos k volbám. To samozřejmě vyhovuje zlodějům na všech úrovních a všem, kterým umožňuje dnešní bordel (vhodnějším slovo než režim, který by měl znamenat jistý řád i pořádek) v pohodě žít a hromadit majetky. Nepůjdou-li lidi k volbám, je změna vyloučená. A to je dobře, že jo, keťáskové, podvodníci a okrádači všeho druhu! Je velmi důležité, abyste šli všichni k volbám, zvážili sami, co chcete, jestli se bát nebo slušně a klidně žít, abyste nemuseli po volbách nadávat sami sobě.

Obecně vzato: Slibuje-li vám někdo výrazné zlepšení příjmů a finanční situace a myslí-li to vážně, neříká vám současně, kde vás na druhé straně obere, a to o mnohem víc, než vám přidá.

Jiří Frajdl: Generál A. Eliáš