Antikomunismus je pravicový extrémismus

Minulost naší země se lidem vykládá jako existence totalitního systému. Mnozí vrazi a darebáci jsou opakovaně navrhováni na medaile za vraždění a terorismus. Na opravdové hrdiny se má zapomenout. Doba byla složitá a těch darebáků nebylo málo. Současná pravice ve svém ideologickém tažení proti komunistům používá jen účelově vybrané případy, které mají dokázat nelidskou tvář socialismu. Jaká ale byla tvář některých dalších bojovníků proti tehdejší ČSSR? Mezi ony bojovníky by patřila i skupinka deseti mladých lidí, kteří 8.června roku 1972 neblaze vstoupily do dějin světového letectví. Jejich touha dostat se za každou cenu na Západ je přivedla k nápadu unést dopravní letadlo. Osm mužů a dvě ženy s děckem nastupují v onen osudný den do letounu L-410 na letišti v Mariánských lázních. Na palubu se jim podařilo dostat dvě střelné zbraně. Piloti J. Mičica a D. Chrobák jsou připravení k letu na lince M. Lázně – Praha – Bratislava – Lučenec. Po startu únosci střelnou zbraní zraňují nejprve dva cestující a pak nařizují pilotům letět do tehdejší NSR. Následně je rukou L. Adamici zastřelen kapitán letounu J. Mičica. Poprvé v historii civilní letecké dopravy byl pilot zabit únoscem během letu. Po přistání byla celá skupina únosců zadržena policií. Západoněmecké úřady únosce nevydaly zpět do ČSSR. Vrah Adamica byl odsouzen německou justicí k doživotnímu žaláři. Později spáchal ve vězení sebevraždu. Padlo i několik dalších trestů odnětí svobody pro členy teroristické skupiny. Právě rozsudky německého soudu dnes nějak nezapadají do karet našim pravicovým antikomunistickým hlasatelům. Raději o tomto případu mlčí.

S odstupem doby lze říci, že je dobře, že vrah tehdy nebyl vydán našim orgánům. Dnes by byl u nás asi blahořečen za odvahu. Naše případné vyšetřovatele a soudce by čekal nekonečný zájem bulvárních médií a asi i trestní stíhání za “komunistický“ justiční zločin. Takové stíhání však jejich německým protějškům nehrozí a vrah byl přitom po zásluze potrestán. Jasně je tím dokumentováno, že podpora terorismu nemá s demokracií nic společného. Terorismus nemůže být pokládán za způsob vedení dialogu a nemůže být považován za legitimní odboj. I když někteří antikomunisté jsou odbojem přímo posedlí. Ta posedlost je až patologická a pokud se k ní přidá nesnášenlivost, agresivita a výstřednost, tak mluvíme o extremismu. Byť má mimikry demokracie..