|
K této poznámce mě přiměla nedávná zkušenost kamaráda, který byl vyslán Úřadem práce do nedaleké malé sklárny, aby se ucházel o místo odnašeče skla. Práce nepříliš kvalifikovaná a také za minimální mzdu. Ale lépe to, než být nezaměstnaný. A tak uchazeč o práci vyrazil k potenciálnímu budoucímu zaměstnavateli….
Zde první otázka zněla: „Kolik je vám let?“ Když odpověděl, že 51, následovalo asi: To byste asi už dost marodil… Takových pracovníků, co mi marodí tu mám 5 … A když teď zaměstnavatel bude hradit pracovníkovi nemocenskou, musím to zvažovat…, atd.
Do papíru od úřadu pouze přibyl záznam, že pracovník bude zařazen do výběrového řízení bez určení termínu s ústním doporučením, aby každý týden zavolal a zeptal se.Dá rozum, že vám nikdo nedá písemně, že vás nebere protože jste už starý, protože jste žena, protože jste cikán, atd. To by byla diskriminace. A že je to skutečný důvod se můžete domnívat nebo to můžete i vědět, ale neprokážete to či vám to sdílnější zaměstnavatel (jako v tomto případě) zapře. Nakonec zaměstnavatele – podnikatele chápu. Jeho ekonomicky správnou snahou je vyrábět s co nejmenšími náklady a největším ziskem, tedy i vyloučit pokud možno rizika „zbytečných“ nákladů. U staršího člověka je obecně větší možnost onemocnění, tedy ze strany podnikatele pochopitelný postup.
Nezbývá než „poděkovat“ za tuto zákonnou perlu našim skvělým poslancům, kteří tím ještě více znesnadnili lidem po padesátce najít jakékoliv zaměstnání, když už to bylo i tak velmi obtížné.
Zdá se, že, půjde-li vývoj touto cestou a naši zákonodárci budou i nadále plodit podobné zákonné „perly“, vedle zdravotně postižených, kteří mohou tu a tam pracovat v chráněných dílnách, bychom měli přemýšlet o zřizování obdobných pracovišť pro občany nad 50 let. A nebo jim umožnit za určitých podmínek odchod do slušného nekráceného, třeba dočasného, důchodu.
-GSDr-
|