|
Kapitalismus vyčerpal legitimní prostředky svého dalšího rozvoje. Většina mocností západního světa se dostává do ekonomické krize a nemá potenciál surovinových zásob. To je dáno i kapitalistickým způsobem výroby. Honba za ziskem vede k zotročování národů a potlačování oprávněných zájmů většiny. Bezohledné drancování a pomatená ideologie přivádí svět na pokraj krize, která může vyústit v celosvětový válečný konflikt. Ne všechny státy a národy jsou ochotny do nekonečna ustupovat diktátu imperialistických velmocí. Je stále patrnější, že ani vývoz revolucí, mediální manipulace a instalace loutkových vlád nepovede k trvalému blahobytu nejbohatších vrstev, jenž chtějí stále víc. Průvodním jevem současné fáze kapitalismu je pokles kulturní, sociální a morální úrovně společnosti. Úkolem řízené morální devastace bylo vytvoření společenských podmínek, které umožní realizovat nekalé úmysly kapitálu bez většího odporu lidových mas. Ze dna společenského žebříčku se na výsluní dostávají především různá individua. Kolik bývalých veksláků má svoji živnost legitimizovanou po listopadu 1989 na podnikatelskou činnost? Kolika z nich onen sametový listopad umožnil “vyprat“ špinavé peníze?
V kapitalismu mladou generaci mají oslovit virtuálně zrození a živení hrdinové. Nic lepšího jim nelze nabídnout.V duchu výše zmíněných praktik jde i vyvolávání nenávisti proti odpůrcům darebáckých pořádků kapitalismu. Špiclování, překrucování faktů, pomluvy a blamáž. To jsou opěrné body ideologických stratégů současného světa, kteří se neomaleně označují za nositele demokracie. Stejní stratégové a demokrati u nás nechtějí rozhodující otázky řešit demokratickou cestou. Odmítají referendum k cizí vojenské přítomnosti v ČR.. Vědí, že většina lidí má historickou zkušenost a je i dost těch, kteří nepodléhají mystifikaci ze zaprodaných sdělovacích prostředků. Existují lidé s vlastním rozumem a přesvědčením. Ti jsou pro kapitalismus tím největším nebezpečím. S těmito lidmi se nedá manipulovat a nedají se koupit.
Důležitým poznatkem v současnosti je, že kapitalismus není schopen ničeho pozitivního. Zaměřil se jen na vlastní přežití za každou cenu. Ani globalizace mu však nemůže garantovat jeho věčnou existenci. Čím je rozpínavost imperiálních zájmů větší, tím více roste ve světě nechuť se těmto zájmům podrobovat.
U nás všechny polistopadové vlády spojuje několik identických znaků. V zájmu instalace a následného uchování kapitalismu klesla reálná vymahatelnost práva. V oblasti ekonomické kriminality nebylo v zájmu nových vládnoucích garnitur nechat stíhat své potenciální vlivné členy a voliče za páchanou trestnou činnost.Vzniklé ekonomicko – průmyslové struktury na oplátku za tuto toleranci saturují stranické pokladny formou sponzorských darů. Menšina lidí žije spokojeně a zbytek je vystaven zastrašování o komunistickém nebezpečí. Řady nezaměstnaných patří ke koloritu společnosti, která se začala dělit na mocné boháče a závislé chudáky. Nezaměstnanost je pro kapitalisty nástrojem ovládání zaměstnanců. Kdo se nepřizpůsobí politice vládnoucích garnitur, ten má být smeten na dno uměle vytvořeného žebříčku společnosti. Proti méně manipulovatelným a méně ohebným lidem jsou nasazovány ještě další ,,donucovací“ prostředky. Registrujeme pokusy o kriminalizací osob. Čím dál tím více se setkáváme s poznatky, které vedou k závěrům, že je používáno odposlechů na politickou objednávku.
Zvláštní úlohu ve vytváření závislosti na novodobé aristokracii sehrávají banky a různé finanční společnosti, které rozšiřují své bohatství díky legalizaci lichvy. Zadlužování občanů je způsobeno jejich malou kupní sílou a snahou udržet si odpovídající životní úroveň. Tu úroveň, která je v dané době normální..To, co v socialismu bylo normální, to je kapitalismu nenormálně drahé.
Devastaci morálky způsobuje například existence nepostižitelných exekutorů honosících se statutem veřejného činitele. Především právě nízká trestně právní odpovědnost těch z jejich řad, kteří opravdu kradou. Kolik exekutorů bylo souzeno jako zloději, když odnesly majetek, který patřil osobě nemající s exekučním řízením nic společného? Občas do médií pronikne informace o takovém chování. Příznačné je, že většinou nejsou exekutoři stíháni soudem za nedovolené užívání cizí věci, krádež a zneužití pravomoci veřejného činitele. Náš právní řád trpí duševní chřipkou a je ochoten nestíhat i takovéhle podnikatele? U prokázaných skutků v právním státě by musel následovat jasný trest, který by i ostatním dal jasně najevo, že zlodějinou se v této zemi nikdo živit nebude. Proč to tak není? V zájmu kapitálu a dobrých sousedských vztahů se právo používá jen na podané. To není cesta, která bude mít dlouhé trvání. Kapitalismus jen dokazuje, že nezná pojem sebereflexe a ani pojem sebezáchova. Dojde na úbytě díky své agresivitě, hlouposti a hamižnosti.
Stanislav Mackovík
Poznámka vydavatele:
Tímto prohlašuji na svou čest a svědomí, že autorem tohoto článku je skutečně Stanislav Mackovík, komunista z Pertoltic v okrese Česká Lípa, stejně jako je autorem řady článků uveřejněných v Severočeské pravdě, Naší pravdě a Haló novinách, pod kterými je podepsán. Články v Severočeské pravdě jsou podepsány vždy a bez výjimky autorem nebo značkou. Žádný článek nikdo za nikoho nepíše.
Tuto poznámku činím, protože se šíří fámy, že pod jménem Stanislav Mackovík píše někdo jiný, např. Ing. Václav Svatek. Je to sprostá pomluva a lež.
Autoru či autorům těchto pomluv mám zejména za zlé, že místo aby měli radost, že se objevil mladý schopný člověk a komunista schopný inteligentního ústního i psaného projevu a pohotové reakce, svými pomluvami škodí nejen jemu, ale celé KSČM.
Miroslav Starý, Mimoň IV, Letná 207, vydavatel Severočeské pravdy
|