|
O mladých v KSČM se občas hovoří. Vesměs se uznává, že by měli být nebo že je i žádoucí, aby byli. Někteří i radí jak na to: dát je na kandidátky, zapojit je do funkcí, přenést na ně odpovědnost. Z neschopnosti dojít ke skutečnému řešení pak vznikne křeč typu doporučení, že by mladí měli být do .. místa na kandidátce, atd.
Direktiva je v tomto případu jako v jiných nesmyslem nevedoucím k ničemu. Někde mladé máme a schopné, jinde nemáme, protože je ani nehledáme. Při podlehnutí direktivě se pak může stát, že abychom vyhověli, vybereme to nejmladší co máme v dosahu své působnosti bez ohledu na schopnosti. A jsme u rizika, které v tomto směru není ziskem dle úsloví. Stárnoucí členové (ve své většině) v okamžiku, kdy jim „předvedete“ někoho mladého, neřku-li slušně vypadající dívku, nadšeně zvednou ruce a máme problém, se kterým je obtížné si poradit, na světě. …
Ale zpět k problému. Jsou v KSČM a okolí schopní mladí? Nepochybně jsou. Podívejme se např. na samotné centrum, odkud vychází ona doporučení, odkud se tepou ti, kteří je nevzali dost vážně. Jak je to v samotné matičce Praze, která je nejslabším místem preferencí KSČM a jejíž základna co se věkového složení týká není k chlubení. Jak se v místě, které je nejblíže k vedení KSČM objevují mladí? Za 16 let po převratu se jich tu objevila celá řádka. Myslím že i schopných, pokud mi to přísluší hodnotit. Ať si to kdo připouští nebo ne, jsme my, komunisté mého i mladšího věku, zatížení minulostí. Někdo více a někdo méně. To nemá nic společného s tím, že např. mé svědomí je čisté, že jsem vždy kritizoval nepořádky minulých dob a nějakou za to i „slíznul“. Mladí lidé bez této zátěže mají nutně jiné pohledy mají jistě blíže k jiným formám a stylu práce, se kterými si my obvykle nevíme rady a jen o tom „meleme“ a „meleme“. Jsem přesvědčen, že jejich pohledy jsou v mnohém lepší a potřebné…
Skutečnost je ale zatím taková, že snad jen první předseda KSM to dnes dotáhl přímo až na kandidáta do Senátu. Řada těch dalších se nadějně objevila, aby se po čase zase vytratila z našeho povědomí. Jen výjimky to dotáhly na jakési „podržtašky“
či „škrabáky“,lépe řečeno „ztratily se“ v budově ÚV KSČM. Na někoho z těch mladých si vzpomeneme hlavně tehdy, když potřebujeme, aby se šel s námi předvést co „cvičená opička“ stranickému davu, případně ho nadchnout zanícenými slovy, ale dál? Kde jsou dnes lidé, kterým je kolem 35 let nebo o málo méně či více? Není mi dobře, když slyším na jakési akci trpkou poznámku jednoho z nich: „Před dvěma lety jsem tam (na pódiu s poslanci a představiteli) také ještě „šaškoval“….“ Jak je možné, že ti, kteří nám radí a doporučují kam a jak máme mladé dávat se tím sami neřídí? Výsledkem je to, že máme ve vedení KSČM na všech stupních, případně v parlamentu, stále stejné lidi. Výsledkem je to, že údajným vzorem mládeži je Dolejš, který už za ta léta mládežnickým kalhotám odrostl, pokud do nich někdy vůbec pasoval (o tom mám své důvodné pochybnosti), se svými názorovými extravagancemi, z nichž jdou na poctivé komunisty často mdloby.
Proč se bojíme mladé pustit do vedení? Mají snad čekat dalších deset či dvacet let až my všichni pomřeme nebo půjdeme do důchodu na to, že ty, které se nám za ten čas podaří „vychovat“ k obrazu svému k něčemu pustíme?
To už také může být pozdě a tato strana nemusí vůbec existovat, pochovaná těmi, kteří si už 15 a více let myslí, že oni jsou ti jediní a praví, bez kterých to nejde! Zde je možná jádro jednoho z „pudlů“, které KSČM už několik let tíží a brání jí se pohnout z místa. Já to tak alespoň vidím!
Miroslav Starý, předseda OV KSČM v České Lípě od 24. 3. 1990.
|